Socialistické retro

ČT o prázdninách vysílá jen samé reprízy, přestože i o prázdninách platíme televizní poplatky v plné výši. Takže proč bych si nemohl dopřát prázdninové retro i já?

Vrátím se do roku 2000.Tehdy v pátek 16. června vtrhli do budovy na Senovážném náměstí policejní těžkooděnci. Ze dne na den za vlády Miloše Zemana (tehdy ČSSD) skončil svůj život lev ve světě financí, Investiční a poštovní banka. Šlo o zabrání soukromého majetku, v roce 1998 totiž koupila majoritní podíl v IPB japonská investiční banka Nomura. Za banku s množstvím špatných úvěrů Nomura státu zaplatila tři miliardy korun. Do IPB se zavázala investovat 12 miliard korun. Naráz o všechno přišla.

Tehdejší ministr financí Pavel Mertlík řekl -museli jsme jednat rychle. Václav Klaus to viděl jinak, podle něj to byla loupež za bílého dne. Jenomže to nebyl konec. O pouhé tři dny později byla uloupená IPB prodána ČSOB za symbolickou jednu korunu.  

Nomura se pochopitelně domáhala ochrany svých investic. A uspěla. V roce 2006 Česko prohrálo londýnskou arbitráž. Soud rozhodl, že ČR dostatečně neochránila investici Japonců v IPB. Tehdejší prezident Václav Klaus, který postup státu v prodeji IPB vždy kritizoval, řekl, že rozhodnutí londýnské arbitráže není nijak překvapivé a že hrozí reálné nebezpečí, že k dosavadním desítkám ne-li stovkám miliard ztrát, které vznikly v důsledku této podivné transakce, přibudou další miliardové náklady v důsledku této prohrané arbitráže, které budou muset zaplatit čeští občané. Česko nakonec podepsalo s Nomurou smír. Arbitráž v Londýně určila, že IPB v době, kdy na ni stát uvalil nucenou správu, měla hodnotu 36,5 miliardy korun. Stát zaplatil Nomuře přibližně desetinu částky, tedy asi 3,65 miliardy korun.

Připomeňme jen politickou dráhu Zemanova ministra financí Pavla Mertlíka. V osmdesátých letech byl členem KSČ. V roce 1990 spoluzaložil politickou stranu Nezávislá levice, po jejím brzkém zániku vstoupil do ČSSD, kde je dodnes. Za ČSSD také v roce 2014 neúspěšně kandidoval na post evropského komisaře.

Vraťme se ale zpět. V pondělí 19. 6. 2002 tedy aktiva a pasiva IPB obdržela za jednu korunu ČSOB (ne všechna aktiva, protože stát se za úvěry poskytnuté IPB zaručil, resp. je odkoupila státní Konsolidační banka). Tím se zároveň vyřešila i kapitálová přiměřenost nabyvatele - místo rizikových úvěrů koupil úvěry zbavené rizika, stoprocentně bezpečné. Neudělali byste to za jednu korunu také?

Následně vláda podpořila prodej ČSOB belgické KBC (Kredietbank Corp.). Pavel Mertlík byl poté za nejasných okolností Milošem Zemanem ze dne na den z vlády vyhozen 12. dubna 2001. Hned druhý den 13. 4. 2001 nastoupil do funkce Jiří Rusnok.  Vydržel ve funkci rok a něco.

15. 7. 2002 skončil ve funkci předsedy vlády Miloš Zeman a nastoupil Vladimír Špidla. Ministerstva financí se ujal Bohuslav Sobotka.

Klausovo varování se ukázalo jako odůvodněné. V červnu 2007 se ČSOB žalobou domáhala po státu zaplacení částky cca 1,7 mld. Kč za pohledávky J. Ring, což MF odmítalo s odůvodněním, že to byla ČSOB, která sama nesplnila své zákonné povinnosti a tím sama zavinila neplatnost zamýšleného převodu. MF v rámci obrany peněz daňových poplatníků vzneslo protižalobu na částku 34,2 mld. Kč, neboť v té době již mělo nález londýnského tribunálu.Ten v rozporu s dosavadní argumentací ČSOB i Zemanovy vlády konstatoval, že za 1 Kč prodaná IPB, podpořená poskytnutými státními zárukami, měla kladnou hodnotu v uvedené výši 34,2 mld. Kč

Tuto arbitráž v roce 2010 stát prohrál a podle rozhodčího nálezu musel zaplatit ČSOB dalších 1, 6 mld. korun za pohledávku bývalé IPB za společností J. Ring.

Je podivuhodné, že každý sociálně demokratický premiér měl svůj obří privatizační skandál, Zeman (IPB), Gross (Mostecká uhelná), Paroubek (Zgarbovo drancování Pozemkového fondu), Špidla (Karbon Invest a OKD), Sobotka (Bakala a OKD). A všichni byli průběžně namočení v podivné privatizaci Unipetrolu. V jejich vládách se to hemžilo agenty -  Cato (Jan Kavan), Roko (Jiří Paroubek). Ani jednotliví ministři to neměli lehké – prvním zavřeným ministrem byl Zemanův první ministr financí Ivo Svoboda, který jako člen představenstva vylákal na IPB (!) úvěr ve výši šesti milionů korun na provoz firmy Liberta. Ve skutečnosti je ale přes svoji společnost ZORA EURO použil na splacení dluhů jiné své firmy Omnia. Svoboda vyfásnul 5 let natvrdo. Zajímavé je, že žalobcem byl Petr Jirák, tentýž  Jirát, který je dnes známý tím, že zatím nepravomocně poslal do vězení na 8,5 roku jiného socialistického ministra a středočeského hejtmana Davida Ratha.

A co takhle kakaový poslanec Kraus? Za normalizace poslanec KSČ, po plyšáku člen ÚV KSČ, následně spoluzakladatel a poslanec za Demokratickou stranu práce, od roku 1993 pak poslanec za ČSSD. Jako vedlejšák byl vládním zmocněncem pro přípravu libereckého šampionátu v lyžování. Toho, co skončilo více než sto milionových schodkem.

Během jeho předsednictví v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny bylo výborem rozhodnuto o přidělení dotace na neziskové sportovní centrum v Harrachově. Místo neziskového sportovního centra byla dotace použita na výstavbu luxusního hotelu společnosti PV Real z Prostějova. Stejná firma postavila v sousedství hotelu několik apartmánových domů a v jednom z nich si v roce 2006 koupil (?) byt Krausův, tehdy devatenáctiletý syn Pavel. V roce 2009 si ve stejném domě koupil byt i Michal Kraus. Podle názoru některých novinářů šlo však ve skutečnosti o odměnu za přidělenou dotaci na výstavbu hotelu.

Kraus se také v roce 2001 podílel na sjednávání obchodů podnikatele Františka Riga. Jednalo se o nákup podniku na zpracování kakaových bobů v africké Ghaně. Podle Františka Riga měla investovaná suma pocházet z úplatků na nákup švédských stíhaček Gripen (jojo, Gripeny, to bylo také za Zemana. Přítomnou korupci v zakázce nepřímo naznačil i tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Kavan). Po odhalení aféry nebyla vyřešena otázka, kdo půjčil Krausovi dva miliony korun jako zálohu na projekt. Nejdříve tvrdil, že peníze patřily Rigovi, poté však do policejního protokolu uvedl, že si je půjčil od neznámého podnikatele z Pardubic (?), vložil je na účet své matky a poté poslal na účet ghanské agentury pro privatizaci.

Mohli bychom takhle pokračovat donekonečna. Momentálně se stahují mkarky nad současným ministrem Milanem Chovancem v případě České pošty.

Otázkou je, jak to, že to ČSSD stále prochází. Slyšeli jste někdy názor „ČSSD krade“? Já ne. Zato slýchávám takřka denně, že krade ODS?

Nepřipadá vám to nespravedlivé?

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz