Dlouhý nebo krátký brexit?

Proč Němci tak tlačí na rychlý odchod VB z EU? Inu, protože jim to vyhovuje. Britským referendem se zbavili jediného relevantního oponenta v EU.

Francouzskou arabskou socialistickou džamahýrii už nikdo přece nebere vážně, stejně tak jako tragikomickou figurku jejího prezidenta Hollanda. Za prezidentování Sarkozyho se Francie vyžívala ve Středomořské unii. Vzpomeňte, jak Sarkozy naléhal na Topolánka v době našeho předsednictví, aby se mu do Středomořské unie nepletl a nabídl mu za to volnou ruku v tzv. Východním partnerství."Víš, co to je, být sám proti všem Arabům? Mít je na telefonu? Jsou hrozní, přísahám," vysvětloval tehdy podle diplomatických zdrojů Sarkozy Topolánkovi. "Chápu, proč to říkáš," reagoval prý tehdy Topolánek "Unie pro Středomoří je tvoje dítě, vypiplal sis ho. A bez francouzské výživy to miminko nepřežije.“

Projekt skončil událostmi tzv. arabského jara. Po událostech v Tunisku a Egyptě se Středoevropská unie zahalila do mlčení. Dnes před Středomoří proudí do Evropy snad největší proud uprchlíků v historii a hrozí ji změnit v islámský chalifát.

Také projekt Východního partnerství, který vznikl za souhlasu Německa, je v troskách. Naivita unijních politiků přivedla vztahy s Ruskem na pokraj studené války. Putin si tehdy dobře uvědomil slabost a rozklíženost EU a začal uplatňovat politiku s cílem odradit jednotlivé země od bližší spolupráce s EU. V Kremlu vznikl komplexní program politického ekonomického, vojenského a ideologického nátlaku a ten začal být tvrdě realizován. Vzpomeňme si rusko - gruzínskou válku z  roku 2008, jejímž výsledkem bylo odtržení Abcházie a Jižní Osetie a jejich faktické připojení k Rusku. Následovala ukrajinská plynová krize v roce 2009 a likvidace prezidentky Tymošenkové.

Vyjednávání o asociačních dohodách s EU provázel silný tlak Ruska na to, aby příslušné státy podpis dohody odmítly. Nejprve podlehla Arménie, vystrašená vyhrůžkami Ruska, že zastaví vojenskou pomoc v jejím zápase o Náhorní Karabach a udržení územní celistvosti státu. Také Bělorusko, Gruzie, Moldávie čelily kombinovanému tlaku. Moskva za pomoci Ruské pravoslavné církve vypracovala program sjednocení ruské civilizace pod názvem„Ruský svět“, který emocionálně volá po vzkříšení starých pravoslavných duchovních tradic a požaduje obranu proti prohnilému Západu s jeho „homosexualismem a zvrácenými hodnotami."

Pokračováním je nedávná anexe Krymu a hybridní válka na východě Ukrajiny.

Rychlý odchod Británie z EU je pro Němce tak žádostivý, že předseda Evropského parlamentu frankfurtský knihkupec Martin Schulz se začal plést do vnitřních věcí Británii a pohoršuje se nad tím, že Cameron hned neodstoupí a neuvolní místo premiérovi, který by ihned začal konat kroky vedoucí k vyhoštění Británie. Začalo to schůzkou ministrů zahraniční tzv. zakládajících států (Německo, Fancie, země Beneluxu), pokračovalo to schůzkou představitelů Německa a Francie, pod jejich kmotrovstvím se pak sešli ministři zahraničí Visegradské čtyřky, a skončí to naokrojovaným zasedáním všech zemí sedmadvacítky. Německo s Francii ordinují: Británie ven.

Schulz dokonce označil za skandální, že britský premiér David Cameron"drží celý (evropský) kontinent jako rukojmí".  Počínání Německa, a zejména Martina Schulze, za asistence předsedy Evropské komise Junckera svědčí o neúměrných mocenských ambicích těchto pánů.

Všichni ujišťují, že dokud proces ukončení členství neskončí, zůstává Británie členem, ale na berlínskou schůzku evropských lídrů, aniž ještě Británie aktivizovala článek 50 smlouvy o vystoupení z EU,  už pozvánku nedostala. Podle britského ministra zahraničí Philipa Hammonda Londýn nic nenutí k tomu, aby ho okamžitě aktivoval. Hammond chce, aby toto rozhodnutí učinil až nový ministerský předseda, tzn. v říjnu.

Darmo nás premiér Sobotka chlácholí, že cesta k odchodu Velké Británie z EU bude„dlouhá“ a na jednání má EU dva roky, a možná i déle, šestice ministrů zahraničí zakládajících zemí se už v Berlíně shodla na tom, že proces odchodu Británie z EU by měl začít co nejdříve a že „období nejistoty“ (?) nemůže trvat dlouho.

Pro ministra zahraničí Zaorálka je vše jasné. Podle něj je třeba, aby Velká Británie co nejrychleji podala žádost o vystoupení z Evropské unie. Brexit považuje za něco jako je amputace ruky nebo nohy. Podobně jako ve Švejkovi rakouský generál Fink von Finkenštein v Přemyšlu miloval náhlé polní soudy, ani Zaorálek se s tím příliš nepárá. Za výsledek britského referenda je podle šéfa české diplomacie zodpovědný současný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, kterého Zaorálek nevidí„ jako muže na svém místě".  Je třeba ho odvolat a jede se dál. Ať se práší za kočárem.

Jenomže co bude Zaorálek dělat, až ho Juncker neposlechne, jakože se k tomu nemá, a z funkce neodstoupí. Odstoupí Zaorálek?.

Jasno má i prezident Miloš Zeman. Přesto, že existuje celá řada variant případného rozchodu Británie s EU, už dnes věští odchod Skotska ze Spojeného království a následně jeho vstup do EU. Obává se, že brexit znamená konec Velké Británie, jak ji známe. 

Až se Velká Británie rozhodne aktivovat onen článek 50 o vystoupení, může proces podle expertů trvat dva, tři a možná i více let. Naši prognostici Británii už ale dnes odepsali. V jednotě je síla. Kdo nejde s námi, je proti nám (komunisté). Kraft durch Freude (nacisté).

Taková je naše politická scéna. Plná prapodivných figur. Jejich ústy promlouvá generál Fink von Finkenstein, který měl jednoduché pravidlo „do  tří hodiny musí chlap viset“.

Jaroslave Hašku, vstávej z hrobu!

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz