Vláda Andreje Babiše je nedůvěryhodná

Tak jako Švejk na otázku polního kuráta Katze „co je voják, který nemá sirky?“ odpovídá, že je „poslušně hlásím, voják bez sirek“ můžeme říci, že vláda, která nezíská důvěru Poslanecké sněmovny je nedůvěryhodná.

Poslanecká sněmovnu tak ale přichází o možnost vyslovit takové vládě„nedůvěru“, neboť nelze vyslovit nedůvěru někomu, kdo tu důvěru nemá. Parlamentní systém přestává fungovat, je postaven na hlavu. Když důvěru nezískám, nemohu o ni ani přijít.

Andrej Babiš teď obchází s narychlo upečeným programovým prohlášením ostatní politické strany a hnutí. I v tomto případě je to postaveno„na hlavu“, nebo spíš „je to na palici.“ Obvykle to přece bývá naopak, designovaný premiér sestaví vládu (menšinovou či většinovou), poté absolvuje sérii politických jednání o případné podpoře a teprve nakonec vláda představí své programové prohlášení, se kterým si jde do Sněmovny pro důvěru..

Jenomže toto není programové prohlášení vlády, je to prohlášení Andreje Babiše. A ten ho může libovolně měnit, variovat, dokonce ho i popřít a předložit prohlášení jiné. Zřejmě tak nějak si to Babiš s panem prezidentem představovali, když snovali svůj plán po uchvácení absolutní moci ve státě.

O tom, co pro Babiše prohlášení znamená jistě svědčí skutečnost, že se do něj vloudila„chybička.“  Babiš v něm totiž slibuje, že žádat o řidičský průkaz bude v budoucnu možné i mimo trvalé bydliště. Takový zákon už ale Sněmovna dávno schválila a účinnosti nabyde od července 2018. Dolní komorou ho navíc přitom protlačila v rámci novely zákona o pozemních komunikacích Věra Kovářová z hnutí STAN.

Nájezdu Andreje Babiše zatím bez problémů odolala OSD a Topka. Obě strany vyloučily možnost své podpory vládě Andreje Babiše i v druhém kole. Na řadě je nyní sociální demokracie. Ta sice v prvním kole možnost, že by vyjádřila Babišově menšinové vládě důvěru odmítla, ale Babiš i někteří jiní funkcionáři ANO (jak to vědí?) už vytrubují do světa, že ve druhém kole by to mělo být jinak.

Rozklížená ČSSD bude zřejmě jen těžko vábení Andreje Babiše odolávat. Ostatně už teď zamířil jihomoravský rebel Jeroným Tejc na vysoký post politického náměstka ministra spravedlnosti Pelikána. A možná budou následovat další. To už ČSSD bude mít po svém sjezdu, a na něm se může ledacos změnit. Pokud zvítězí radikální reformisté ČSSD, otevřenou se dveře k otevřené podpoře vlády, ne-li přímá participace na ní.

Babiš to má dobře rozehrané. Kdyby se nepovedlo resuscitovat bývalou koalici ANO, ČSSD a KDU-ČSL, má v záloze KSČM a Okamurovu SPD. Ti se podporou vlády Andreje Babiše nijak netají, byť ji Okamurovci podmiňují přímou účastí na vládě.

To by mohl být problém. V Bruselu, kde se prý Babiš představil jako pragmatický politik (tzn. se vším souhlasil), by jistě neviděli rádi, kdyby se na vládě České republiky podílela strana, která se otevřeně hlásí k francouzské Národní frontě Marie Le Penn a hnutí holandského Gerda Wilderse.

To by Babiš, spoléhající se na štědré bruselské dotace pro svůj agrokomplex, jistě nechtěl.

Případ Rakouska ale chmury rozptyluje. Před sedmnácti lety vstup Svobodných do vlády Wolfganga Schüssela vyvolal ostrou reakci, včetně diplomatických sankcí.

Jistě nikoho nepřekvapí, že tehdy byl jedním z nejaktivnějších prosazovatelů sankcí Miloš Zeman. Jako předseda vlády byl pro sankce, dnes jako prezident proti sankcím vůči Rusku, ostře protestuje, a Okamura ve vládě by mu nevadil.

Inu, řečeno s Milošem Zemanem, jen hlupák nemění své názory.

Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz