Sbohem, češtino

Říkávalo se tomu „husákovština.“ Tehdy mluvil generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák podivnou směsicí češtiny a slovenštiny.

Prý se česky Husák naučil v komunistickém vězení, do kterého byl jako nacionální buržoa kdysi uvržen.

Podobně mluvil Andrej Babiš. Leč ve své řeči, ve které obhajoval programové prohlášení svojí druhé vlády, sešel z cesty. Husákovština se mu vzdálila jakoby na lokty, a Babiš, snad díky nervozitě, zda jeho druhá vláda důvěru sněmovny dostane, se propadl do hlubin nesrozumitelnosti a jazykové patlaniny.

Jan Hus kdysi změnil spřežky na nabodeníčka. Nabodeníčkům se časem počalo říkat háčky a čárky (diakritika), což trvá dodnes. Babišův projev ovšem zásadně změnil jejich používání. Ať již šlo o změkčování posledního písmena sloves na konci slova, špatné skloňován či nesprávné používání číslovek.

Špatná úroveň češtiny ve školách je všeobecně známá, ale nyní se jazykozpytci oprávněně děsí, aby se Babišův slovník nestal obecnou normou.

Mistrem podobného stylu vyprávění byl Bohumil Hrabal, zejména v novele Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Příběh je naprosto nepodstatný, stejně jako samotná pointa. Tento monolog víceméně sám se sebou vede zestárlý strýc Pepin, který se snaží vzpomínat na ztracené mládí, poučit a především zaujmout mladou slečnu Kamilu...

Jinak je onen monolog slepenicí nejrůznějších momentů a situací z Pepinova života - stařec vypráví o Janu Husovi, svatém Václavu, svých nápadnicích a milenkách, básníku Bondym, ale uvažuje i nad tím, který druh piva je nejlepší nebo jestli se nežilo za Rakouska lépe.

V logicke řeči se Babišův projev hodně blížil řečnickému výkonu Milouše Jakeše na památečném Červeném Hrádku u Plzně. Samovolné přeskakování z tématu na téma, míšení odlišných problémů, bezmyšlenkové bloudění v obecných problémech .

Kladení rádoby odvážných, ale primitivních řečnických otázek.„Nejsou byty, “ konstatoval Andrej Babiš, „musíme si položit otázku, proč nejsou. Stát byty nepostaví.“

Jakeš se ptal podobně. „Není chleba,“ rozčiloval se, „může za to stát. Strana za to může?“ „Ne, jděte na pekaře, proč ho neupek´.“ rozčiloval se Jakeš, potýkaje se se smrtícím sevřením plánované ekonomiky.

Ať je demagog Miloš Zemana jakkoliv mstivý, záludný, ješitný a samolibý, musíme uznat, že jeho projev má hlavu a patu, a byť jsou jeho některé teze nesprávné (neřka vymyšlené), myšlenka navazuje na myšlenku, projev má svojí logiku a je pronášen srozumitelným obecně přijatelným českým jazykem. Můžeme mu zalívat, že často cituje prastaré výroky, že používá omšená rčení a přirovnání, které již předtím mnohokrát použil, že neudrží samolibý úsměv při vykládání vousatých anekdot, ale pořád jde o projev na vysoké politické úrovni.

Na rozdíl od Andreje Babiše, jehož projevy patří někam do politického suterénu.

Ivan Bednář, ivanbednar.blog.iDNES.cz