Těch ministrů se po roce vyměnilo již šest. Truchlivá bilance. Krčál a Malá museli odejít, protože byli přistiženi při opisování, Ťok kvůli tomu, že postavil málo dálnic, Nováková protože neuměla komunikovat s novináři a Kněžínek, protože nedokázal účinně zamést pod koberec případ dotačního podvodu v případě farmy Čapí hnízdo. Připočteme-li krátké ministrování/neministrování Jana Hamáčka v pozici ministra zahraničí, je to již šest výměn v ministerských křeslech. A to se ještě nad ministryní Dostálovou vznáší stín policejního vyšetřování dotací MMR.
Ještě nikdy se jich v žádné vládě za tak krátkou dobu tolik nevyměnilo. Ještě nikdy v prvním roce nebylo tolik skandálů a afér, které tuto vládu provázejí.
Dalším pozoruhodným momentem je, že z vlády postupně mizejí ministři, kteří by byli členy hnutí ANO, a nahrazují je lidé, přicházející z kruhů mimo. V patnáctihlavé vládě jsou tam už jen tři.
Přitom, zjednodušeně, princip demokracie je v tom, že někdo založí nový politický subjekt, vytvoří nějaký politický program, se kterým se pak další lidé ztotožní, vznikne politická strana, která tento program předestře ve volbách. Voleb se účastní i jiné strany se svým politickým programem a ze střetu těchto koncepcí, které mohou si být na jedné straně velice blízké a na druhé straně zase velice vzdálené, z tohoto střetu pak vzniká demokraticky zvolená vláda, která se opírá o co možná nejvyšší počet voličských hlasů, které získá.
Vláda, pak více či méně prosazuje vítězný politický program, podle toho do jaké míry je koaliční či nikoliv, a která může být kontrolována veřejností, zda tomu tak je či nikoliv.
Ale jak mají lidé kontrolovat, co plní hnutí ANO, které sice vyhrálo volby, ale ve vládě ve skutečnosti není. Z patnácti ministrů je ve vládě pět ministrů za ČSSD, a jen tři ministři za ANO. Ostatní jsou persóny, hájící nejrůznější zájmy, tu zájmy Andreje Babiše, tu prezidenta Miloše Zemana, tu vlastní rodiny, jako je tomu u ministra zemědělství Miroslava Tomana, tu bůhví koho.
To že voliči chtěli?
Domnívám se, že ne.
Ponechme stranou smutnou roli, kterou v tomto nepovedeném politickém thrilleru hraje předseda ČSSD Jan Hamáček, a zkusme se zamyslet nad tím, až v sociální demokracii zvítězí proud, který odmítá účast ve vládě Andreje Babiše. Padne vláda?
Myslím, že ne.
Sociální demokracii nahradí v záloze číhající mocichtivý Tomio Okamura, komunisté zůstanou na pozici protektora, bez kterého se ve vládě nepohne ani stéblo, a prezident Zeman jmenuje znovu Andreje Babiše předsedou vlády.
Ten pak předstoupí před sněmovnu a získá důvěru. Bez socialistů, ale s Okamurovcema. S Filipem a Zemanem za zády.
A skandály budou pokračovat dál.
Ivan Bednář,ivanbednar.blog.iDNES.cz