Sobotka jako Laušman, Hašek jako Fierlinger?

Ze situace v ČSSD se nikdo neraduje. Její štěpení totiž nepřinese nic dobrého tak jako nepřineslo nic dobrého ani v minulosti. Před volbami nás oba hlavní sociálně demokratičtí kohouti Bohuslav Sobotka a Michal Hašek sice ujišťovali o jednotě CSSD, ani ne den po zveřejnění výsledků voleb se však situace radikálně změnila. Hašek jezdí za Zemanem do Lán a domlouvá tam pakt proti Sobotkovi, Sobotka organizuje demonstrace na Hradčanském náměstí proti Haškovi. ČSSD v kampani obelhávala veřejnost opakovaným tvrzením o své jednotě a připravenosti vládnout. Nyní se ukázal pravý stav věcí. ČSSD je v rozvratu a země ohrožena dlouhodobou nestabilitou.

Sociálně demokratická strana pochopitelně do politického spektra nutně patří. Skutečnost, že ČSSD již podruhé v historii jako vítěz voleb není schopna vládnout nabourává základní politickou stabilitu země, ze které těží jediný člověk – prezident Miloš Zeman.

Hašek se zaštituje usnesením předsednictva, které odvolalo Sobotku z vyjednávacího týmu a doporučilo mu rezignaci, Sobotka zase mluví o tom, že nebude ustupovat nátlaku, špinavé kampani a nedemokratickým praktikám. V prohlášení médiím z pondělí 28.10.2013 Sobotka uvedl, že puč, který zosnoval Hašek s Tejcem mu připomíná metody, jež uplatňoval Zdeněk Fierlinger na půdě ČSSD v roce 1948. Pokud by se takovým metodám podřídil, soudí Sobotka, popřel by všechny hodnoty, které v politice léta on prosazuje. A protože bohdá nebude, aby sociálně demokratický předseda z boje utíkal, Sobotka odmítl na funkci předsedy ČSSD rezignovat. Volební úspěch / neúspěch přičítá Sobotka tomu, že v současné době je sociální demokracie rozpolcená a nejednotná.

Rozpolcenost provádí sociální demokracii v Československu bohužel od samého počátku. Již v roce 1920 ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným proudem a marxisticko-leninskou opozicí, která se hlásila ke Komunistické internacionále. Opoziční část později vytvořila v květnu 1921 samostatnou Komunistickou stranu Československa (KSČ), která ve volbách v roce 1925 ČSSD přeskočila. ČSSD dostala pouhých 8,9 %  a KSČ 13,2 %.

Po osvobození Československa v roce 1945  v ČSSD opět vykrystalizovaly dva proudy. Křídlo vedené Bohumilem Laušmanen a komunisty ovládané Fierlingerovo křídlo. Německá větev sociálně demokratické strany byla zakázána.

Fierlingerův čas přišel v únoru 1948. Za komunistického puče se sociální demokracie nepřidala k hromadné demisi ministrů demokratických stran, čímž spolu s Janem Masarykem zmařila jejich snahu o vynucený pád vlády a umožnila Gottwaldovi doplnit na místa rezignujících ministrů spolupracovníky KSČ.

27. června 1948 byla ukončena činnost strany nuceným sloučením s KSČ, v rozporu se stanovami. Bohumil Laušman v roce 1949 emigroval do Jugoslávie a poté žil v Rakousku. V roce 1953 jej agenti StB z Rakouska unesli zpět do Československa, kde byl odsouzen k 17 letům vězení. Zemřel za záhadných okolností v Ruzyňské věznici, zřejmě jako oběť pokusů s halucinogenními drogami na vězních komunistického režimu.

Hlavní iniciátor pohlcení sociálních demokratů komunisty Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády, předseda Národního shromáždění a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro církve. Převládá názor, že byl agentem sovětské tajné služby NKVD.

I v současné době se ČSSD štěpí na dvě křídla. Sobotkovce, ke kterým patří především Jiří Dienstbier, ale také Vladimír Špidla či Lubomír Zaorálek, a Haškovce,  které nezakrytě podporuje Miloš Zeman. Mezi nejvýraznější představitele tohoto proudu patří Jeroným Tejc či Zdeněk Škromach.

Odstřelením Sobotky se dokončí Zemanova odveta za opakovanou volbu prezidenta v roce 2003. Ve třech kolech první volby nebyl zvolen žádný kandidát, a tak ve druhé prezidentské volbě nastoupil v prvním kole Miloš Zeman. A hned vypadl. Po ostudné prohře utekl zadním vchodem z Hradu na Vysočinu, aniž by cokoliv pronesl nebo dokonce pogratuloval zvolenému Václavu Klausovi. Tam si sepsal seznam 27 zrádců, kteří mu zřejmě nedali hlas a jeho zvolení zmařili. Mezi jmény figurovali také Stanislav Gros a Vladimír Špidla. Oba už z vysoké politiky vypadli. Zatím v ní zůstali ze zrádců Lubomír Zaorálek a Bohuslav Sobotka. Zdá se, že tentokrát dojde i na ně.

Rýsuje se historická paralela, že Michal Hašek Zemanovi poslouží stejně, jako posloužil v roce 1948 Fierlinger Gottwaldovi. Poté co se stane díky Zemanově podpoře předsedou strany a poté, co Zeman promluví do duše Andreji Babišovi a přiměje ho vstoupit do vlády, i předsedou vlády.

Pak už nebude stát nic v cestě, aby se sociální demokracie sloučila se Zemanovci, nebo naopak. To je jedno. Jenom jsem zvědav, na ten nový název. Že by Česká strana socialistických přátel Miloše Zemana? ČSSP – MZ? A kam emigruje Bohuslav Sobotka?

Ivan Bednář