Potěmkinovy vesnice Andreje Babiše

Součástí diplomatických příprav na společný rusko-rakouský útok na Turka měla být cesta ruské carevny Kateřiny II. na Krym. Připravovala se několik let. Na každém místě, kde měla carevna nocovat, byl postaven honosný palác

Byly vyspraveny cesty, opravovány fasády domů atd.

Avšak finanční prostředky impéria byly limitované a změnit pustinu v kvetoucí kraj nedokázal ani mocný kníže G. A. Potěmkin, který měl přípravu cesty carevny s rakouským císařem Josefem II. na starosti. Aby vytvořil iluzi skvělého rozmachu nedávno k Rusku připojených oblastí, pozval z Petrohradu na čtyřicet malířů, ti měli podél Dněpru, po němž plulo několik desítek korábů s carskou suitou, namalovat kulisy vesnic, s kolem se pasoucím dobytkem, svátečně oblečení venkované mávali a zpívali písně.

Z dálky nebylo vidět, že dobytek sotva stojí na nohou, neboť carevně ukazovali pětkrát či šestkrát totéž stádo, které v noci hnali vždy na nové místo. Podobně bylo vidět i několik pluků, které se pro větší efekt přesunovaly od vesnice k vesnici a pochodovaly tak před panovnicí několikrát. Po cestách jely vozy naložené pytli s obilím (ve skutečnosti se však jednalo o písek), před dekoracemi vesnic stáli jako vesničané opět převlečení vojáci Potěmkinových pluků.

Ve vsích nebo městech, kudy průvod přímo projížděl, byly „pravé“ jen hlavní ulice, v průčelí bočních ulic stály opět jen kulisy. Carevna a její doprovod se pak nestačily divit tomu, že v chalupách na stole stála vždy pečená husa. Byla to jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky.

Od těch dob bývá jako Potěmkinova vesnice označována snaha vykreslit něco lépe, než tomu tak ve skutečnosti je, zakrýt skutečný stav a falešně přikrášlit skutečnost a zastírat pravdivý stav věcí.

Za minulého režimu byla Potěmkinovou vesnicí celá socialistická ekonomika. Říkávalo se „lidé předstírají, že pracují a stát předstírá, že je platí.“ To mělo postihovat zoufalou neefektivitu vykonané práce, ale i mrzkou mzdu, kterou za to pracující tehdy dostávali.

Mylně jsme se domnívali, že „čo bolo, to bolo,“ jak by řekl major Těrazky z Černých baronů. Ideu Potěmkinovy vesnice vzkřísil nyní Andrej Babiš s ministryní Janou Maláčovou, za vydatné asistence ministra všeho Karla Havlíčka a královny českých vizážistů Aleny Schillerové.

Vláda nyní poslušně schválila prodloužení programu Antivirus, který má pomoci udržet zaměstnance ve firmách a údajně je má chránit před propouštěním, do konce října. Původně měl program skončit 31.srpna. Podstatou programu je, že stát platí firmám za nevykonanou práci a platí zaměstnance těch firem, že tu práci nevykonávají, v bláhové představě, že jeho prodloužením o dva měsíce problém zmizí.

Nezmizí. Pouze se odloží. A po dvou měsících, pokud se budou chtít pracující vrátit ke své práci, mnozí najednou zjistí, že jejich původní místa už neexistují, buď byla zrušena jako nepotřebná nebo je vykonává robot. Anebo se jim už ani pracovat nebude chtít, přivyknou snadnému životu ze sociálních a všech možných dalších dávek. A případně si přivydělat nějakým tím melouchem. Černý trh práce jen pokvete.

Tak jako neuspěl Josef II. v alianci s Kateřinou Velikou, a rakouská armáda ve válce o dědictví bavorské utrpěla těžké ztráty, nemůže se Andreji Babišovi podařit zabránit nastolení normálního tržního režimu, což přinese „našemu pracujícímu lidu,“ který si Babiš tak rád, stejně jako dříve komunisté, přivlastňuje, velké ztráty.

A stejně jako tehdy Josef II. i on zažije prudký pokles popularity. Jenomže to už bude po volbách, které proběhnou 2. a 3. října. Proto to prodloužení programu, který nic neřeší.

Ivan Bednář