Zlatý poklad je fuč

V záplavě trestních oznámení a obviňování, kolik kdo  rozkradl, jsem si vzpomněl na příběh staršího data. V bondovce Jeden svět nestačí, říká v úvodním foršpanu James Bond:„nevěřit švýcarskému bankéři? Kam by svět dospěl?“Těžko mohu posuzovat víru v poctivost švýcarských bankéřů, žádného neznám. Zato ale mám zásadní nedůvěru k bankéřům českým. Vede mě k tomu novodobá historie Zlatého pokladu České republiky. Ta je úplnou tragédií. Už totiž skoro žádný poklad nemáme.

Poklad nejprve ukradli Němci za druhé světové války. Angličanům jsme platili za boj proti nacistům. Za minulého režimu byl zlatý poklad do Československa vrácen 20. února 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována.

Při rozpadu Československa byl poklad rozdělen. Česká republika získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.

 Podstatná část českého zlatého pokladu pak byla v letech 1997 až 1998 rozprodána do ciziny. Odprodej zlatého pokladu do zahraničí probíhal, alespoň podle oficiálních údajů České národní banky ve dvou fázích. V průběhu roku 1997 bylo prodáno 25 tun a o rok později celých 31 tun zlata. V této době guvernérem ČNB Josef Tošovský, mezi tím byl krátce i premiérem úřednické vlády.

Guvernér a úřednický předseda vlády Josef Tošovský Tošovský byl členem KSČ. V roce 1982 se stal poradcem předsedy SBČS Podle tiskových zpráv se v říjnu 1986 stal spolupracovníkem StB s tajným označením T.. Po rozprodeji českého zlata byl Josef Tošovský navržen Ruskou federací (!!!) do funkce předsedy Mezinárodního měnového fondu. Prohrál ale s Francií (a také Českou republikou) prosazovaným Dominiquem Strauss-Kahnem.

Stará židovská moudrost praví, že člověk má uchovávat majetek ve třech komoditách – nemovitostech, špercích a ve zlatě. Tošovský naopak zlato prodal v době, kdy byla cena necelých 300 USD za trojskou unci (31.1 gramu). V této době prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. Česká republika se ale svého zlata zbavila!? Proč asi?

Pro srovnání, v roce 1988 byla cena zlata 500 USD za unci. V září 2009 překročila tisíc dolarů.  V roce 2011 se přiblížila hranici 2 000 USD. Současná cena je okolo 1 600 USD. Takovým způsobem se opravdu jen stěží podařilo zhodnotit jakákoli aktiva, jež ČNB (doufejme) za ono zlato pořídila. Věřme aspoň, že za to nenakoupila řecké dluhopisy.

Nyní v trezorech ČNB zůstalo 12,9 tuny zlata. Obecně jde o zlaté cihly, historické mince a zlatý sbírkový fond ČNB tvořený vydávanými pamětními mincemi. Díky růstu cen vzácného kovu se hodnota tohoto zbytku zvýšila z 8,35 na 9,85 miliardy Kč, tedy o miliardu a půl.  O kolik se mohlo zhodnotit těch prodaných 56 tun nechť si spočítá každý sám.

Na rozdíl od minimálních výnosů na trhu akcií, dluhopisů, či nemovitostí, cena zlata roste stabilně už 10 let a její růst se očekává i v budoucnu. Průměrný nárůst ceny zlata za posledních 10 let je více než 18% ročně. Budoucí růst ceny zlata bude tím robusnější, čím více se vlády a centrální banky, včetně té Evropské, budou snažit agresivním tištěním ničím nekrytých bankovek obnovit chabý hospodářský růst a řešit další ekonomické problémy. Jakmile papírová měna začne dostávat trhliny, útěk ke zlatu může být bouřlivý   

Česká republika je ale mimo hru, své zlato už dávno prodala.

Ivan Bednář