Andrej Babiš a trocha čísel

Výročí srpnové okupace Československa vojsky pěti států tzv. Varšavské smlouvy (Sovětský svaz, Polská lidová republika, Maďarská lidová republika, Bulharská lidová republika a Německá demokratická republika) jakž takž probouzí českou veřejnost z letargie, do které upadla po přímých prezidentských a mimořádných parlamentních volbách v roce 2013. Při každé debatě o současné politice nutně musí padnout otázka – jak je možné, že toho Babiše, který je evidován v seznamech Státní tajné bezpečnosti pod krycím jménem BUREŠ, volí tolik lidí. Je to otázka logická, ale možná má v podstatě prosté vysvětlení.  

Kdysi za bolševika se říkávalo, že když se sejdou tři lidi, tak jeden z nich určitě musí být konfident StB. Byla to nadsázka, v té době nás bylo i se Slováky něco kolem 15 milionů, takže by tady muselo být cca 5 milionů spolupracovníků StB. To jistě nebylo. Ale není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Zkusme se tedy na ta čísla podívat trochu racionálněji.

StB měla cca 13 500 kmenových zaměstnanců. Dále pak StB evidovala cca 750 000  "zájmových osob", které označovala jako své spolupracovníky. Pak pracujme s určitým odhadem a zredukujme toto číslo na polovinu, řekněme že tato polovina (a to je hodně tolerantní) byla v seznamech StB neoprávněně. Polovina ze 750 000 je 375 000 donašečů. Odečteme jednu třetinu, která připadla na Slováky (v StB se striktně dodržovalo pravidlo, aby podíl byl 2/3 Češi a 1/3 Slováci). Zbývá nám cca 250 000 donašečů a fízlíků. Mnozí z nich dnes vystudovali "nová práva", založili si advokátní kanceláře, patří jim bezpečnostní agentury, s velkým úspěchem provozují síť exekutorských kanceláří atp.

A někdejší (opravdu někdejší?) špiclíky podpoří mnoho komunistů, bývalých i současných. Zločinecká organizace KSČ měla v roce 1989 cca 1 700 000 členů a kandidátů, v českých zemích po odečtění slovenské třetiny pak cca 1 milion. Přiznejme, že tam někteří mohli být z přesvědčení, někteří se mohli domnívat, že KSČ obrodí zevnitř. S jistou velkorysostí můžeme říci, že z celkového počtu byla polovina tzv. měkcí komunisté a polovina tzv. tvrdé zdravé jádro. Z těch tvrdých komunistů nám zbývá na Čechy cca 500 tisíc ortodoxních komunistů.

Zaokrouhlíme součet 250 000 špiclíků a 500.000 tvrdých komunistických kádrů, dostaneme se na číslo 700.000 lidí, kteří se přímo tak či onak podíleli na zločinech komunistického systému vůči ostatním občanům bývalé ČSR. Kde jsou, kam se schovali, co dělají, jakou činnost provozují? Jak se změnili z těch bezcharakterních a bezskrupulózních zločinců na oddané stoupence demokratických ideí?

Ale hlavně – to jsou ti Babišovi voliči. V mimořádných parlamentních volbách v roce 2013 získalo Babišovo hnutí ANO celkem 927 000 hlasů. Kde se vzalo 700 000 stoupenců víme. A tu zbylou část tvoří zřejmě rodinní příslušníci, příbuzní a jinak spřízněné duše.

Není to poprvé, co se divíme koho a proč toho či onoho lidé volí Spousta lidí si tak lámala hlavu, když volby v roce 2010 vyhrál Jiří Paroubek, byť nakonec vládu nesestavoval on, ale koalice ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Už se zapomnělo, že Jiří Paroubek byl evidován v archívech Státní tajné bezpečnosti s krycím jménem ROKO, což bylo jméno jeho oblíbeného papouška. Paroubek ale po volbách v roce 2010 zklamal. Z ČSSD nakonec odešel a založil si vlastní stranu LEV 21 – Národní socialisté. Ta ve všech zatímních volbách, kterých se zúčastnila, totálně propadla. A tak musel nastoupit nový bojovník – BUREŠ.  

Nebo je to jen shoda okolností, že hnutí ANO neslo původně v názvu číslo 2011, a vzniklo v roce 2012?

To jsou mi ale náhodičky!

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz