Jablko nepadá daleko od stromu

V na počátku roku 2014 se stala Anna Šabatová ombudsmankou. Od té doby, ruku v ruce s ministrem Jiřím Dienstbierem terorizuje veřejnost. Jablko nepadlo daleko od stromu.

Veřejná ochránkyně práv, jak se úřad oficiálně jmenuje, je dcerou Jaroslava Šabaty, který po komunistickém převratu v roce 1948 byl na Filozofické fakultě v Brně aktivním členem tzv. trojek, které rozhodovaly o tom, kteří studenti mohou studovat a které je třeba naopak ze studií vyhodit. V 50. letech patřil mezi čelné představitele stalinistického křídla v KSČ. Později se stal disidentem a potom zase poslancem.

Funkce Veřejného ochránce práv byla zřízena v listopadu 1999 jako instituce, která měla chránit občany před zlovůlí úřadů či jiných státních institucí. Nikoho tehdy nenapadlo, že bude jednou sloužit předem připraveným provokacím estébáckého charakteru.

Prvním ombudsmanem se stal o rok později Otakar Motejl. Většinou se to chápalo tak, jako že bylo třeba nalézt trafiku pro bývalého advokáta disidentů a někdejšího ministra spravedlnosti. Motejl se při dnešním počínání Šabatové obrací v hrobě.

I v případě Šabatové se většinově chápalo její jmenování jako potřeba nalézt trafiku pro bývalou disidentku, manželku dalšího zuřivého trockisty Petra Uhla. Jenomže ta, jak se zdá, chce kancelář ombudsmana přetvořit v centrálu, která vysílá své agenty – provokatéry do soukromého prostoru.

V podstatě stejně jako kdysi StB. Třeba při akce Kameny. Agent provokatér nabídl lidem, nesouhlasícím s komunistickým režimem, ilegální převedení přes hranici. Místo do Německa je však přivedl přímo do rukou estébáků, převlečených do uniforem amerických důstojníků. Po výslechu, kde podvedený uprchlík bezděky udal i některé svoje známé, následovalo dlouholeté veznění, nezřídka i trest smrti.

Agentkou provokatérkou v případě Kanceláře ombudsmana se stala Lenka Balogová. Na podnět Kanceláře ombudsmana volala do realitní kanceláře a předstírala zájem o pronájem bytu. Když sdělila, že je Romka, byla odmítnuta s tím, že majitel bytu si nepřeje, aby jí byt  pronajali.

Na to podala tato pracovnice neziskové organizace z Ústí nad Labem žalobu u litoměřického okresního soudu s tím, že jí byl pronájem odmítnut kvůli jejímu romskému původu. Místo trestu smrti požaduje maličkost – omluvný dopis a odškodnění ve výši 100.000 Kč. Soud má vynést verdikt v pátek.

Ať už bude verdikt soudu jakýkoliv, to, že se celá věc odehrává pod patronací Kanceláře ombudsmana, považuji za skandální. Za bezprecedentní útok na podstatu soukromého vlastnictví.

Jsme tak daleko, že si majitel bytu nemůže určit, komu byt pronajme? Je všeobecně známo, jak dopadají státní či obecní byty, obydlené Rómy, je tedy trestné, že se majitel bytu obává v takovém případě o znehodnocení svého majetku? A má být za to soudně popotahován?

Myslím, že nikoliv. Měl by se obrátit na Kancelář ombudsmana. Ta přece má chránit občany  před jednáním úřadů a dalších institucí, tedy i před šikanou justičních orgánů. Má si stěžovat na Kancelář ombudsmana? A komu? To aby Otakar Motejl vykouřil v hrobě dva balíčky startek bez filtru najednou, aby se dobral nějakého výsledku.

Pochybnosti jsou ale vážnější. Jednala romská agentka dobrovolně a bez úplaty nebo za svoji provokatérskou činnost dostala od Kanceláře ombudsmana nějaké peníze? Pokud ano, tak z jaké kapitoly rozpočtu Kanceláře. Nebo má Kancelář ombudsmana ve svém rozpočtu šuplík na placené agenty? A kolik jim platí? A platí jim za hodinu nebo za odhaleného provinilce? Má tato provokační akce krycí jméno? Jaké a proč probíhá v utajení? A pokud Balogová vysoudí požadovaných sto tisíc, komu připadnou?

To všechno jsou otázky, které by měli poslanci Poslanecké sněmovny, které je Kancelář odpovědná, Anně Šabatové položit. Ale zatím je ticho po pěšině. To už jsme si skutečně zvykli, že jsme postupně obklopování všelijakými agenty provokatéry protikorupčních úřadů, agentů špiclujících při výběru daní, hlídajících projevy rasismu, práva lesbiček a homosexuálů, přistěhovalců, islamistů  atd.

Skrývá to v sobě velké nebezpečí. Taková armáda provokatérů totiž musí mít i nějaké výsledky. I kdyby si je měla vymýšlet. Jako v padesátých letech.

Jablko nepadlo daleko od stromu. Zlaté časy relativní svobody jsou už zřejmě pryč. Nastává doba fízlování, udávání, komunistických móresů. A to jsme si bláhově mysleli, že to máme za sebou. Kdepak, je to v nás jak v koze.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz