Po souhlasu komunistů se všeobecně předpokládá, že vláda důvěru sněmovny dostane. Ale bude to vůbec„důvěra“ ve smyslu jak ji definuje „tetička WIKI“? Podle ní je důvěra ochota jedné entity spoléhat se na jinou entitu, resp. ochota entity nechat ohrozit budoucnost (ve smyslu dobrého jména) takové své vlastnosti, které si entita cení, subjektem, nad jehož chováním entita nemá úplnou kontrolu nebo jehož činnost pro ni není zcela transparentní.
Typickými vlastnostmi, jež jsou vkládáním důvěry vystavovány riziku, jsou podle wikipedie čest, spolehlivost nebo (vlastní) důvěryhodnost.
Řada poslanců sociální demokracie skřípe zuby, a kdyby nebylo určité loajality některých poslanců vůči Miloši Zemanovi (vzpomínka na staré dobré časy, ach, kdy vládli se Zemanem v čele!?), tak by vláda důvěru rozhodně nezískala. Ale Miloš přikázal, tak musíme poslechnout. Lepší Babiš v hrsti než Okamura na střeše.
Zuby ale skřípou i někteří poslanci hnutí ANO. Také se jim nelíbí vláda opřená o komunistickou berli. Zvlášť, když komunisté tou berlou mávají čím dál častěji, a kdo ví, jak to bude vypadat, až důvěru vláda dostane. Místo sociální demokracie nastoupí Okamurovci, a to už se některým poslancům ANO vůbec nelíbí.
Ale Andrej přikázal, a v závětří Agrofertu je přece příjemné teplíčko. A tak se Česká republika propadá na žebříčku důvěryhodnosti stále hlouběji.
K důvěře, kterou má Babišova vláda získat bychom měli připojit slovíčko„oktrojovaná.“ Diktát Babiše a Zemana.
Jako byla oktrojovaná ústava, kterou v roce 1849 podepsal císař František Josef I. Měla nahradit tzv. Kroměřížskou ústavu, vzniknuvší v revolučním roce 1848. Po dvou letech byla nahrazena Silvestrovskými dekrety, upevňujícími moc císaře pána jako absolutistického vládce. Následovala éra deseti let neoabsolutismu..
Nebo byla jako v říjnu 1968 Národním shromážděním schválená smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Smlouvu podepsali 16. října 1968 předseda československé vlády Oldřich Černík a předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin. Následovalo dvacet let normalizace.
Proti schválení se tehdy postavili jen čtyři stateční poslanci. František Kriegel, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, František Vodsloň a Hana Fuková.
Najdou se nějaké statečné ovečky v řadách ČSSD a ANO i dnes?
Ivan Bednář, ivanbednar.blog.iDNES.cz/Oktrojovaná důvěra Babišovy vlády