Je to necelý týden, co SPD v čele s Tomiem Okamurou hlasovalo ve Sněmovně společně s vládní koalicí, že nesouhlasí se lživou rétorikou ruského prezidenta Vladimira Putina, s vyhlášením samostatné doněcké a luhanské republiky
Sněmovna také odmítla anexi Krymu a přiznala Ukrajině právo bránit své území. Ve středu ráno však se postoj SPD radikálně změnil.
Ve středu ráno však se postoj SPD radikálně změnil.
Jakoby se vše vrátilo do svých starých kolejí. Hlavní mluvčí SPD v oblasti zahraničních věcí Jaroslav Bašta, otočil se, jak se říká, jako na obrtlíku. Poslanec se rád chlubí tím, že situaci na Ukrajině lépe než kdokoliv jiný. To jistě.
Jsou to zhruba dva roky, co ukrajinská média spekulovala o tom, že Bašta jako velvyslanec na Ukrajině řídil nebo aspoň kryl kšeftování kolem prodeji českých víz Ukrajincům. Bašta pak jako velvyslanec v Kyjevě skončil. Prý ze zdravotních důvodů.
Bašta byl už před tím také ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. V ní měl paradoxně na starosti Zemanovu akci Čisté ruce (ta skončila jedinými odsouzenými ministrem Ivo Svobodou a jeho poradkyně Barbory Snopkové). Byl blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana a jako řada Zemanových spolupracovníků ani on neměl bezpečnostní prověrku. Do velvyslanecké funkce ho jmenoval bývalý ministr zahraničí Jan Kavan (na seznamech StB krycí jméno KATO)
Ve svém projevu Bašta uvedl, že SPD má dva názory na válku na Ukrajině.
Za prvé – je chyba, že dodáváme Ukrajině zbraně. Kdybychom prý, řekl Bašta, tam zbraně nedodávali, konflikt by byl už možná vyřešen. Dodávkami zbraní prý jenom eskalujeme situaci.
Co neřekl – kdybychom nedodávali zbraně Ukrajincům, Rusko by již jistě bez problémů splnilo úkol obsadit východní Ukrajinu ( „lidové republiky Doněcká a Luhanská“ již přece požádaly o ochranu ruské menšiny), a mohlo by se vyjednávat, co bude dál.
Svého času prezident Miloš Zeman ve snaze zlehčovat ruskou okupaci Krymu, prohlásil, že anexe Krymu je „fait accompli“, tedy hotová záležitost. Rozhořčil tím většinu českých politiků, ale nebyl by to Zeman, kdyby si z toho něco dělal. Ukrajině tehdy Zeman „poradil,“ aby se dohodla s Moskvou na nějaké kompenzaci za zabraný Krym, za což ho pochválila řada ruských vládních politiků. Ukrajinské i většinu českých naopak pobouřil. Poté, co prezident Miloš Zeman otočil kormidlo opačným směrem, zůstává tak Bašta posledním vyznavačem této jakési softwarové verze ruského vpádu na Ukrajinu.
Pokud bychom přistoupili na to, že okupace východní Ukrajiny je "fait accompli," a začali vyjednávat s Ruskem o nějakých kompenzacích, v podstatě bychom tak legitimizovali ruskou agresi a nastolili v Evropě řád silnějšího.
Za druhé – prý je potřeba, řekl dále |Bašta, vyvíjet tlak na obě strany, aby zastavily palbu a zasedly k jednání.
Bašta zřejmě vůbec nepostřehl (nebo úmyslně zamlčel), že je to ruská armáda, která Ukrajinu zákeřně přepadla a že se bojuje hluboko na ukrajinském území. Rusko je agresor, Ukrajina se brání. Složit zbraně musí v první řadě útočník a teprve až poté obránce. To, že zastaví palbu obě strany naráz, a usednou k rozhovorům, nepřiměje prezidenta Putina, aby opustil dobytá území a do nekonečna protahoval jakákoliv jednání třeba jenom tím, že bude klást nesplnitelné podmínky jako je například uznání ruské anexe krymského poloostrova ( fait accompli) či neutralitu Ukrajiny.
A zatím, co ministr Lavrov krmí svět báchorkami o tom, že vtrhli na Ukrajinu jenom proto, aby ji denacifikovali, rozstříleli vojáci ruské armády památník obětem masakru v Babím jaru, kde v září 1941 nacistická vojska zavraždila 35.000 kyjevských Židů.
Na dotazy, jak se má Ukrajina bez pomoci bránit proti silnějšímu nepříteli, se Bašta odvolává na mírové rozhovory. Zdá se, že Baštovy věštecké schopnosti jsou na úrovni předpovědi počasí rádia Jerevan (tím nechci zlehčovat válečný konflikt Armenie x Azerbajdžán, živený Ruskem, ale vžilo se to tak) – zítra bude buď pršet nebo bude hezky.
Za této situace jsou jen dvě cesty. Buď se dojde k tomu, že nějakým způsobem se zastaví ty boje a začne se jednat, nebo situace bude eskalovat,“ uvedl Bašta.
Hotový Nostradamus.
Ivan Bednář, ivanbednar.blog.idnes.cz
